Voilà, Francouzská kuchyně!

Studio Olakala

Tak jsem se konečně dočkala a vyrazila jsem na kurz francouzské kuchyně do studia Olakala.  Jen co jsme vstoupila do menších přízemních prostor na Vinohradech, byla jsem překvapená, jak útulné a příjemné může takové kulinářské studio být. Očekávala jsem totiž nerez, konvektomaty a milion věcí, o kterých ani nevím, na co se používají.  Tato místnost ale vypadá jako kuchyň vaší babičky z Provence (fajn, žádnou nemáte, ale zkuste si to představit) – bílé dřevo, čisto a příjemně voňavo. Po celou dobu kurzu se vám budou věnovat tři osoby – pan šéfkuchař, pan sommeliér a paní na úklid (ta po vás uklízí veškeré odpady a myje nádobí, tzn. že bych jí uvítala i k sobě domů). Všichni jsou milí, usměvaví a je na nich vidět, že by se kvůli vám rozkrájeli na kousíčky. V kurzu nás bylo šest – dvě dámy přišly spolu, manželský pár, starší paní a já. Pracovali jsme ve dvojicích, takže já jsem byla přiřazena ke starší dámě. Nemyslete si ale nic špatného, bylo to spojení velmi výhodné! Paní uměla perfektně krájet cibuli a navíc si zapisovala každé kuchařovo slovo, takže neměla moc času vařit a mohla jsem tak všechno dělat já, cha cháá!

Pan Standa šavlí otevírá šampáňo

A teď už k vaření! Začali jsme francouzskou cibulačkou a výsledek byl naprosto vynikající – vše spočívalo ve správném dušení a restování cibule. Bylo to tak strašně dobré, že jsem to zapomněla vyfotit!  Sommeliér stále doléval víno a z nás se po chvíli stal velice družný kolektiv! Pokračovali jsme tedy s Quiche Lorraine. Ten vařím docela často, takže ani v postupu ani v chuti mně nic extra nepřekvapilo. Prostě klasický quiche.  Jako hlavní chod jsme vařili kachní prso s krémovou čočkou a calvadosovou omáčkou. Když jsem to četla poprvé, přiznám se, že mě to příliš nezaujalo. Kachnu moc nemusím, čočku taky ne a calvados jsem nikdy neochutnala, natož vařila. Můj skepticismus byl ale šmahem překonán. Francouzská kachna je totiž úplně jiná, než ta naše česká kačena (a to nemyslím zle!). Prsíčko je masité a má výbornou kůži, která když se opeče, je vskutku famózní. Čočku (směs červené a zelené čočky) jsme připravovali docela netradičním způsobem, uvařenou jsme ji totiž spojili s bílým vínem a vinným octem. Nakonec jsme do ní přidali máslo a parmezán – výsledkem bylo něco jako italské rizoto a bylo to úžasné. Jako dezert jsme vařili čokoládový fondán – takže zase mé oblíbené tekavé čoko srdce. K tomu jsme si udělali omáčku z višní a pan kuchař pro nás dokonce připravil ještě domácí smetanovou zmrzlinu. A nakonec jsme ochutnali ještě výběr sýrů s domácím chutney (datle, hrušky, cibule). Sýry miluju, ale v tuto chvíli už jsem byla tak přejedená a ovíněná, že jsem pouze decentně ochutnala a začala přemýšlet, jak že vlastně dojdu domů.

Čokoládový fondant s višňovou omáčkou a domácí zmrzlinou

No, co vám budu povídat, byla to bomba! Mám pocit, že tak dobré jídlo jsem snad nejedla v žádné restauraci.Všechny chutě jsme s pomocí kuchaře dotáhli do absolutní dokonalosti.  I když se mi cena kurzu zdála vysoká, musím říct, že ty peníze za to opravdu stojí. Suroviny, vína, pravé šampaňské, dokonalý servis, krásné prostředí…

Kachní prsíčka s krémovou čočkou, glazírovanými šalotkami a calvadosovou omáčkou

Já osobně, začínám šetřit na kurz další, protože toto byl skutečně zážitek nebeských rozměrů!:)

A vy pokud kurz dostanete jako dárek (od zlomyslné tchýně nebo vtipných kamarádů), nebojte se toho! Něco takového, jako jsem zažila já, se musí líbit úplně každému!