Brambory česko - francouzského přátelství

No, takže francouzské brambory...Já jsem nikdy nepochopila, proč se brambory se salámem, hráškem a kyselou okurkou jmenují "francouzské". Měly by se jmenovat spíš české, protože právě vlastnost hodíme-tam-všechno-co-zbylo-v-lednici je nám celkem vlastní. Když tak o tom přemýšlím, možná se tak jmenují, protože jsou zapečené. A zapečené věci chutnají Evropanům napříč kontinentem.

Krrájítko na brrramborry (čti francouzsky)

Řekla bych, že každá rodina má svůj recept. U nás tradici francouzských brambor započala moje babička a jak známo babičky se v kuchyni překonávají dost těžko. Vzpomínám si na křupavé opečené brambůrky, nakrájené na plátky, scvrklý opečený hrášek, salámek a vajíčko natvrdo - jó, to bylo naše! Moje maminka v průběhu let se třemi dětmi na krku babiččinu verzi dost osekala a vytvořila z ní jídlo hotové v řádu minut - brambory nejdřív uvaří, pak je propasíruje kolečkem s mřížkami (odborně kráječ na brambory), smíchá s okurkou, hráškem a nějakou (v rámci možností zdravotně nezávadnou) uzeninou. Nakonec to zalije vajíčkem a vloží brambory do trouby. 

Vůbec neříkám, že mi výše uvedené varianty nechutnají. Ostatně jsou to základní pilíře mého stravování za poslední dvě desetiletí. Dnes jsem to ale zkusila jinak a mám pocit, že tato verze by mohla chutnat všem - Francouzům i Čechům.

A jak je děláte vy?

Brambory 7 vaříme v osolené vodě, poté je přendáme do pekáčku.  Plátky brambor potřeme olivovým olejem a nadrobno nakrájeným česnekem, přidáme slaninu a cibuli. Nakonec zalijeme smetanou (1 kelímek), ve které vyšleháme 4 vejce. A nezapomeňme na sůl, čerstvě mletý pepř a hlavně rozmarýn! Pečeme v troubě dokud kůrčička nedosáhne našeho oblíbeného odstínu zlaté.

P.S.: Dnes si nějak vůbec nejsem jistá, kde se píšou čárky, takže za případné interpunkční nedostatky neručím...:-)

Name Day

Včera měli svátek všichni Janové, Honzové a Jendové.  Protože s jedním Janem šťastně žiji, bylo potřeba vymyslet vhodný dárek. Nebudu vám nic nalhávat, my dva při výjimečných příležitostech (narozeniny, výročí, oslava státnic apod), dáváme před materiálními dary přednost darům žracím jedlým.

Když jsem přemýšlela, co vytvořím, vycházela jsem ze tří základních východisek:

1) J. miluje čokoládu.

2) Dort bude dostatečně reprezentativní a hodný příležitosti.

3) Venku je 27 stupňů a já bych nerada strávila půl den zpocená nad troubou.

4) Ještě by se šiklo něco k obědu.

No a co z těchto mozkových pochodů vzešlo?

Nepečený čokoládový dort

Je výborný, extra super čokoládový, sametový a osvěžující

recept zde:  http://www.apetitonline.cz/recepty/2580-sametovy-nepeceny-cokoladovy-dort.html 

Slaný koláč s mascarpone a rajčaty

Kvintesenciální letní oběd

Koláčovou formu jsem vyložila listovým těstem. Smíchala jsem kelímek mascarpone (from Lidl, 29,90 Kč) s pestem a tuto směs jsem rozprostřela na koláč. Nakonec jsem ho pokladla rajčaty nakrájenými na kolečka. To vše ještě pokapat olivovým olejem, osolit, opepřit a je to!

4

After work...

Pracuji a nemám moc času na vaření. Pokud jste na tom stejně, víte, že jídlo v takové situaci musí splňovat základní podmínky: a) rychlé b) výživné c) snadno sehnatelné. Já jsem včera zkusila toto a byla jsem spokojená:

2 - 4 (podle počtu osob) kuřecí stehna
3/4 kelímku zakysané smetany
2 lžičky francouzské hrubozrnné hořčice
100 ml vývaru
sůl a pepř

Kuřecí stehna omyjeme, posolíme a opepříme. V misce smícháme smetanu a hořčici, přidáme vývar a dobře promícháme. Stehna vložíme do pekáčku a zalijte směsí. Pečeme dokud kuře nemá nazlátlou kůrčičku.

Francouzský trh na Kampě

Takovou událost si přece žádný francouzštinář nemůže nechat ujít, no ne?

Trh se koná, jak je již výše uvedeno na Kampě a to od 14. do 17. července. Najdete zde stánky s vínem, sýry, uzeninami, paštikami, zmrzlinou, cidrem a jinými francouzskými dobrotami. Jediné, co mi tu připadalo jako pěst na oko byl stánek Bonduelle - opravdu by mě zajímalo, kdo jde na francouzský trh, aby si zde zakoupil konzervu mrkve. 

Všechno můžete ochutnat a vzít s sebou - uděláte si vlastně takový malý piknik. K poslechu (po pár kelímcích vína i k tanci?) hraje hudba, takže atmosféra je tu více než příjemná! 

A co jsme ulovili my?

Sýry: Úžasný a fantastický Roquefort, neznámy kozí (chutnal i mně),  Brie,  starý a aromatický  Munster,  jemný a můj oblíbený Tomme de Savoie.

Cidre - vynikající pitíčko! Quiche s raclette.

Francouzská sušená vepřová šunka - lahůdka!

No, zkrátka a dobře, myslím, že bych byla schopná vyžírat tam všechny stánky celé čtyři dny nonstop! Takže neváhejte a dnes nebo zítra také vyražte!:)

Avokádo

Když nevíte co by, zkuste tuto avokádovou pomazánku. Můžete jí dát na světlý chleba, na bagetu, na sušenky jako jednohubku - fantazii se meze nekladou. Chce to jen 3 ingredience a výborná večeře/občerstvení je na stole!

Vydlabejte vnitřek avokáda, libovolný druh sýra s modrou plísní pokrájejte na kostičky, půlku červené cibule pak nadrobno. Vše rozmačkejte v misce vidličkou do konzistence pomazánky, opepřete (solit nemusíte - sýr je slaný dost) a podávejte s pečivem.

Pommes & Fromage

Jednoduše:

1) Nakrájejte jablka na plátky a opečte je trochu na másle, aby získala barvu.
2) Vymažte máslem formu na koláč.
3) Rozválené listové těsto dejte do formy.
4) Dno vyskládejte nakrájenými jablky, osolte a opepřete.
5) Druhou vrstvu vyložte sýrem Brie nebo Camembert.
6) Na závěrečnou vrstvu použijte opět jablka, osolte, opepřete a posypte trochou muškátového oříšku.
7) Pečte v troubě, dokud jablka nebudou dozlatova a sýr rozpuštěný.
8) Jídlo snů je hotové.

PS: Příště to zkusím s hruškami, sýrem s modrou plísní a ořechy!:)

Quiche: Mon chef-d´oeuvre

Quiche je moje zamilované jídlo. Nemám tím ale na mysli mrňavý, zcvrklý quiche za 70 Kč u Paula, myslím na ten můj je domácí, voňavý, vypečený a chuťově explozivní. Základní recept mám z Apetitu a s menšími úpravami ho používám pokaždé. Důkazem kvality budiž to, že ani na kuchařském kurzu mě nepřesvědčili, že jejich recept je lepší než tento.

Základem je těsto. Ve francouzských receptech jsem narazila i na listové těsto, já si ale myslím, že to pravé a originální je "pâte brisée", v českém překladu těsto křehké, lámavé. Název odpovídá tomu, jak moc se nad těstem budete rozčilovat. Několikrát jsem nad zoufalostí situace, kdy se těsto rozpadalo na tisíc kousků a nešlo z něj vytvořit vůbec nic, uronila slzu. Ale chce to jen trochu cviku a trpělivosti. V případě krajní nouze lze použít i to listové.

Zde je link na recept, kterým když se budete řídit, uspějete.
http://www.apetitonline.cz/recepty/5274-cibulovosyrovy-quiche.html

Osobní dodatky: Přidávám do smetanové směsi k sýru a cibuli ještě opečenou slaninu nebo pršut. Sýru dávám 200 g a to půlku ementálu/goudy a půlku cheddaru/mimolettu (pro pěknou barvu).

Vyzkoušejte to a budete to milovat. Opravdu.

Už rostou!

Byli jsme na houbách. Je sice sucho, ale přece jen jsme něco málo ulovili. A samozřejmě hned snědli...

Hříbek jako z pohádky

V jednoduchosti je krása.

Lišky

Těch pár lištiček, co jsme našli, jsem podusila 30 minut na mírném ohni (jinak by byly moc tvrdé, nestravitelné a vaším trávicím traktem by vyšly ve stejném stavu, jako jste je snědly - fakt.) a pak jsem je opekla na bylinkovém másle, co nám zbylo z grilování. Ňam!:)

Jsem zpět...

Jsem zpět a začínám znovu žít. Končí období, kdy jsem nevařila, nepekla, nepila, nefotila, nepsala, nečetla a nenakupovala...Zkouškové je prevít, to vám povim!
Ale teď už je to všechno za mnou, takže vzhůru do letního vaření s krásnými čerstvými věcmi, s bylinkami a hlavně skvělou náladou!
Včera jsem tedy oprášila hrnce a pánve a začala s Ratatouille. Inspiraci jsem načerpala z Itala v kuchyni, který měl jako hosta Chantal. Při sledování jsem vydatně slintala a tak mi to nedalo a musela jsem Ratatouille neodkladně uvařit!
Ratatouille (úžasné slůvko, což?) pochází z jižní Francie, a tudíž je to jídlo lehké, letní a dokonalé. Připravte si kopec zeleniny a olivového oleje, začínáme!

Ingredience:
4 rajčata
2 papriky (žlutá a červené)
2 bílé cibule (měla jsem normální, české a bylo to fajn)
1 cuketa
1 lilek
150 ml suchého bílého vína
olivový olej
koření, nejlépe čerstvé - rozmarýn, tymián, prostě Provence

Zeleninu jsem rozdělila na 2 pánve: Na první opečte papriky a cibuli (samozřejmě na olivovém oleji) a na druhé lilek a cuketu. Cibule stačí nakrájená na půlkolečka a zbytek na středně velké kousky. Až se vám zelenina pěkně opeče, sesypte všechno do většího hrnce a přidejte pokrájená rajčata. Opět promíchejte, přidejte ještě  trochu olivového oleje a dejte na mírný oheň. Až to začne trochu syčet, zalijte bílým vínem. Přiznávám se, že s mírou vína si nejsem jistá, prostě to zalijte asi do čtvrtiny, přiklopte částečně pokličkou a nechte dusit. Duste, duste a duste, dokud se víno nevypaří (tzn. až ho nebudete z pokrmu cítit) a dokud všechno nebude měkké a vláčné.

Voilà!

My jsme si k Ratatouille dali bílou bagetu a dnes jsme jím naplnili omeletu. Co vám budu povídat, bylo to magnifique!:)

Léčíme traumata ze školní jídelny 2

Školní jídelna, to je kapitola sama pro sebe. Dobré vzpomínky na ní zavál čas, za to ty traumatické zážitky zůstávají v našich myslích a chuťových pohárcích nadále. Já osobně jsem ale začala razit velice odvážnou metodu, kdy jídla, ze kterých mi v jídelně vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, vařím doma – poctivě a kvalitně. A došla jsem k  vysoce hodnotnému závěru – Člověku se radikálně mění chutě. Př.: Koprovku jsem měla naposledy před deseti lety a celou dobu jsem byla přesvědčená, že jí už nikdy více nepozřu. A ejhle, chuť na ní přišla sice velmi plíživě, řekněme nenápadně, ale přesto jsem neodolala, nechala si jí od maminky uvařit a po tomto experimentu můžu směle říct, že je to jedno z mých zamilovaných jídel!

Jistě jste si v titulku všimli čísla 2. Číslo jedna byla právě ta koprovka, která zcela  změnila můj pohled na svět. Ta byla tak vynikající, že myšlenka na foťák a blog přišla, až po dvou nášupech a v tu chvíli již nebylo, co fotit a o čem psát. Ale určitě na ní také jednou dojde, nebojte!

Dnes jsem se tedy pustila do dalšího představitele kategorie Never more: Plněné paprikové lusky s rýží nebo houskovým knedlíkem. Mně osobně nikdy nevadily, ale znám pár lidí, kteří se na jejich adresu dosti nevybíravě vyjádřili. Já si myslím, že hlavní problémy tohoto pokrmu v jídelnové verzi  jsou: a) rajská omáčka – ta bývá dosti často humusoidní a navíc každému chutná jiná, za b) rozvařená paprika a za c) neidentifikovatelné masíčko uvnitř, o kterém jsem dost často přemýšlela, jestli se masem vůbec může nazývat.

No a jak to dopadlo? Kvalitní maso, pevné a čerstvé papriky, výtečná domácí rajská omáčka, rýže (hezky lepivá) – to přece nemohlo skončit jinak než výborně.

Dokonálé...

Hodnocení rodinné rady (Junior se zdržel hlasování)

Vám všem tedy vřele doporučuji nenáviděná jídla po uplynutí intervalu deseti let od poslední ochutnávky zkusit. Pokud vám zachutnají, skvělé! Pokud ne, máte alespoň důvod, proč jim vyhlásit celoživotní válku!

Skoro jako od babičky...

Také vaří vaše babička nejlíp na světě? Také to u ní tak krásně voní? Také vám nabízí vše od pečené kachny přes peníze až po jablíčka ze zahrady? U mojí babičky to tedy tak vždy bylo, vždy jsem měla pocit, že by se pro mě rozkrájela na mini kousíčky. Na návštěvě u ní nebyla plotna nikdy studená, jídlo vždy vynikající a laskavost nezměrná. V čem spočívá toto kouzlo kuchyně našich babiček? Já si myslím, že je to v tom, že babičky: a) nevaří  z povinnosti, b) mají dost času, c) vaří prostě pro svoje milovaná vnoučata! 

Kuře v jogurtu, brynzové sušenky, buřty na pivě – ó to byla nejlepší babiččina dílka, která z mé chuťové paměti nikdy nezmizí! Já se před její domácí kuchyní skláním a dnes jsem se skromně pokusila doma vytvořit tolik chybějící atmosféru à la „jsme u babičky na chatě a je nám fajn“. 

Jedno místo v naší rodině už zůstane navždy prázdné, ale myslím, že dnes měla nahoře babička ze mě radost!:)

Pečená králičí stehna na česneku, s krémovou bramborovou kaší a růžičkovou kapustou:

Hedviko, neboj, není to Žofka!:)

Slovenská inspirace

Naše brambora

Myslím si, že slovenská kuchyně je skvělá. Je strašně jednoduchá a opravdu vynikající! Halušky děláme často a tak jsme se rozhodli, že se musíme posunout dál. V tu chvíli jsme dostali nezkrotnou chuť na brynzové pirohy, které jsme kdysi jedli v chatě na Skalnatém plesu u rekordmana tatranských nosičů Laca Kulanga. Jó, tam byly naprosto fenomenální...Abychom mohli podobný chuťový zážitek zopakovat, bylo potřeba najít dobrý, tradiční recept. Zdařilo se a odkaz uvedu níže. Já jsem si samozřejmě hned připravila speciální vykrajovátka na pirohy, kterých jsem šťastným vlastníkem a ještě nikdy jsem je nepoužila. No, musím říct, že s jejich mechanikou jsme si příliš nesedli a tak jsme nakonec pirohy zadělali ručně – vidličkou. A taky to bylo hezké!

Sladkou tečku jsme vyřešili vskutku inteligentně – ze zbylého těsta jsme ještě udělali pirohy sladké, s povidly. Také velmi dobré...

Takže skákněte do obchodu pro brynzu, dobrou slaninu a zakysanou smetanu a udělejte si pořádnou slovenskou party!:)

Recept:

http://www.youtube.com/watch?v=9OaBDC35x7w

Nesympatické vykrajovátko:

Fazole?

Šla jsem nakoupit a mé oko se pozastavilo nad čerstvými fazolovými lusky. Není sice ještě jejich sezóna, ale tak co, trochu jara nám neuškodí,ne? Samozřejmě jsem je vzala a to jsem ani pořádně nevěděla, co s nimi udělám. Nejvíc mi k fazolím sedí slanina a smetana, usoudila jsem tedy, že tato kombinace bude nanejvýš vhodná. Bylo mi ale jasné, že za „pouhé“ fazole ve smetaně doma medaili nedostanu, takže jsem do party přibrala ještě vepřovou panenku. A výsledek? Musím se pochválit, v číselné kombinatorice jsem byla velmi podprůměrná, zato v té chuťové! Ňam!

Fazolové lusky:

Fazole umyjeme a odkrojíme šťopky (tak tomu říkám já, vůbec nevím, jak se to píše:). Dáme je do vroucí vody a podusíme doměkka (opravdu to netrvá dlouho, tak pozor, aby se nerozvařili). Když jsou fazolky měkké, slijeme je, přidáme k nim 30% smetanu (1 kelímek) a opečenou slaninu a necháme probublat, aby se smetana trochu zredukovala a byla hustá. Nakonec přidáme jeden prolisovaný stroužek česneku, sůl a pepř.

Vepřová panenka:

Panenku nakrájíme na medailonky, opepříme, potřeme olejem a posypeme lístečky čerstvého tymiánu (může být i sušený). Na pánvi medailonky opečeme ze všech stran, než maso získá světle hnědo-zlatavou barvu. Nakonec maso přemístíme do pekáčku, přikryjeme alobalem a dáme ho ještě do trouby (8 minut, 200 stupňů). Před podáváním necháme chvíli odpočinout. Já solím až nakonec, tak nezapomeňte přidat ještě sůl!

Blesková akce

Dnes potěším všechny, kdo:        

 a) bydlí na koleji, v podnájmu, či v jiném stísněném prostoru.

 b) nestíhají.

 c) neradi vaří.

 d) oplývají všemi  výše uvedenými charakteristikami.

Je to jednoduché a strašně dobré! Spaghetti aglio, olio e peperoncino!

Simply clever

Dejte uvařit špagety. Na pánvi, na olivovém oleji opečte chilli papričky. Vyndejte je a odložte (odvážní, nechť si je pěkně spapají!).  Na zbylém oleji, který nyní získal pikantní příchuť chilli, orestujte cherry rajčata a česnek. Pozor, ať česnek nezhnědne – je potom hořký. Teď to celé přidejte ke špagetám a tradááá, večeře je hotová!

Voilà, Francouzská kuchyně!

Studio Olakala

Tak jsem se konečně dočkala a vyrazila jsem na kurz francouzské kuchyně do studia Olakala.  Jen co jsme vstoupila do menších přízemních prostor na Vinohradech, byla jsem překvapená, jak útulné a příjemné může takové kulinářské studio být. Očekávala jsem totiž nerez, konvektomaty a milion věcí, o kterých ani nevím, na co se používají.  Tato místnost ale vypadá jako kuchyň vaší babičky z Provence (fajn, žádnou nemáte, ale zkuste si to představit) – bílé dřevo, čisto a příjemně voňavo. Po celou dobu kurzu se vám budou věnovat tři osoby – pan šéfkuchař, pan sommeliér a paní na úklid (ta po vás uklízí veškeré odpady a myje nádobí, tzn. že bych jí uvítala i k sobě domů). Všichni jsou milí, usměvaví a je na nich vidět, že by se kvůli vám rozkrájeli na kousíčky. V kurzu nás bylo šest – dvě dámy přišly spolu, manželský pár, starší paní a já. Pracovali jsme ve dvojicích, takže já jsem byla přiřazena ke starší dámě. Nemyslete si ale nic špatného, bylo to spojení velmi výhodné! Paní uměla perfektně krájet cibuli a navíc si zapisovala každé kuchařovo slovo, takže neměla moc času vařit a mohla jsem tak všechno dělat já, cha cháá!

Pan Standa šavlí otevírá šampáňo

A teď už k vaření! Začali jsme francouzskou cibulačkou a výsledek byl naprosto vynikající – vše spočívalo ve správném dušení a restování cibule. Bylo to tak strašně dobré, že jsem to zapomněla vyfotit!  Sommeliér stále doléval víno a z nás se po chvíli stal velice družný kolektiv! Pokračovali jsme tedy s Quiche Lorraine. Ten vařím docela často, takže ani v postupu ani v chuti mně nic extra nepřekvapilo. Prostě klasický quiche.  Jako hlavní chod jsme vařili kachní prso s krémovou čočkou a calvadosovou omáčkou. Když jsem to četla poprvé, přiznám se, že mě to příliš nezaujalo. Kachnu moc nemusím, čočku taky ne a calvados jsem nikdy neochutnala, natož vařila. Můj skepticismus byl ale šmahem překonán. Francouzská kachna je totiž úplně jiná, než ta naše česká kačena (a to nemyslím zle!). Prsíčko je masité a má výbornou kůži, která když se opeče, je vskutku famózní. Čočku (směs červené a zelené čočky) jsme připravovali docela netradičním způsobem, uvařenou jsme ji totiž spojili s bílým vínem a vinným octem. Nakonec jsme do ní přidali máslo a parmezán – výsledkem bylo něco jako italské rizoto a bylo to úžasné. Jako dezert jsme vařili čokoládový fondán – takže zase mé oblíbené tekavé čoko srdce. K tomu jsme si udělali omáčku z višní a pan kuchař pro nás dokonce připravil ještě domácí smetanovou zmrzlinu. A nakonec jsme ochutnali ještě výběr sýrů s domácím chutney (datle, hrušky, cibule). Sýry miluju, ale v tuto chvíli už jsem byla tak přejedená a ovíněná, že jsem pouze decentně ochutnala a začala přemýšlet, jak že vlastně dojdu domů.

Čokoládový fondant s višňovou omáčkou a domácí zmrzlinou

No, co vám budu povídat, byla to bomba! Mám pocit, že tak dobré jídlo jsem snad nejedla v žádné restauraci.Všechny chutě jsme s pomocí kuchaře dotáhli do absolutní dokonalosti.  I když se mi cena kurzu zdála vysoká, musím říct, že ty peníze za to opravdu stojí. Suroviny, vína, pravé šampaňské, dokonalý servis, krásné prostředí…

Kachní prsíčka s krémovou čočkou, glazírovanými šalotkami a calvadosovou omáčkou

Já osobně, začínám šetřit na kurz další, protože toto byl skutečně zážitek nebeských rozměrů!:)

A vy pokud kurz dostanete jako dárek (od zlomyslné tchýně nebo vtipných kamarádů), nebojte se toho! Něco takového, jako jsem zažila já, se musí líbit úplně každému!

Marvellous Sunday Cheesecake

Nejsem zrovna na sladké, ale cheesecake mám ráda. A protože v rodině máme hned několik čokoholiků  v pokročilém stádiu závislosti, rozhodla jsem se, že ten klasik cheesecake okořením ještě trochou čokolády. Tento dezert není náročný, a přitom ho můžete předložit i vzácným hostům, kteří si dozajista pochutnají.  Všechny suroviny na cheesecake v pohodě seženete v každé samoobsluze. Tedy kromě vanilkového extraktu. Investici do této zázračné lahvičky vřele doporučuji! Přidává se po kapkách a dodá všem vašim dezertům příjemnou vanilkovou příchuť.

Takže já Vám přeji, abyste si na cheesecaku pochutnali a byli z něho unešení stejně jako já.  Mně totiž dneska, hošánek jeden, pěkně zvednul náladu!:)

 P.S. pro nekonzumenty sýra (a že jich znám dost): Cheesecake nemá se sýrem jako takovým nic moc společného, tak s chutí do něj!

Ingredience:

200g máslových sušenek

50 g másla

1 tabulka tmavé čokolády, trochu másla

600g tvarohového sýra (Lučina, Philadelphia)

150g cukru

2 vejce

2 lžíce hladké mouky

Pár kapek vanilkového extraktu

Nejdříve si připravíme podklad. Máslové sušenky rozdrtíme (já to dělám paličkou na maso:) a potom přidáme změklé máslo. Suroviny se spojí a my je přendáme do vymazané a vysypané dortové formy. Pěkně udusáme. Nyní si ve vodní lázni rozpustíme čokoládu s trochou másla (bude potom krémovější a to potřebujeme). Poté růčo nebo šlehačem šleháme sýr a cukr. Potom přidáme čokoládu, vejce, vanilkový extrakt a mouku. Znovu prošleháme. Nyní celou směs přelijeme do dortové formy na sušenkový korpus. Pečeme 45 – 60 minut na 150°C. Před podáváním doporučuji vychladit.

Bylo to maso...

Bojíte se doma dělat bifteky a raději na ně chodíte do restaurací? Já též, ale jelikož jsem dostala úžasnou grilovací pánev (Díky, babi!), tak mi nezbylo nic jiného, než překonat obavy, prohledat internet  a začít vařit.

Receptů, rad a tipů, jak udělat ty nejlepší bifteky na světě jsem našla spoustu. Nakonec jsem tedy spojila několikero poznatků a z toho vymyslela postup, jak to všechno spáchám.

Pečeme, pečeme...

Nejdřív jsem koupila maso. Nešlo zrovna o maso z argentinského dobytka, ale i tak jsem se s kvalitou celkem spokojila. Bifteky nejsou řízky, takže jsem je nenaklepávala. Místo toho jsem je po obvodu stáhla provázkem – jednak z estetického hlediska, budou hezky kulaté a pravidelné, a také z pečícího hlediska, neb se nám pěkně propečou. Potom jsem je opepřila, zakápla olivovým olejem a šoupla do ledničky asi tak na hodinu. Jak jsem se dočetla, tak největší zlo, které můžete biftekům udělat, je za 1. posolit je ještě před pečením a za 2. píchat do nich vidličkou. Takže to nedělejte...Obojí způsobuje, že z masa vyteče šťáva a fakt to potom nebude dobrý. Pokračujeme dál a ještě, něž začneme doopravdy vařit, je důležité si pořádně, opravdu hodně pořádně rozpálit pánev. Potom na ní teprve můžeme dát bifteky. Já jsem je pekla z každé strany 3 minuty a výsledek byl rare, saignant neboli krvavý. Samozřejmě záleží na výšce, stáří, druhu masa, ale já pro příště nechám bifteky na pánvi minuty čtyři. Tím ještě nekončíme, když biftečky vyndáme z pánve, necháme je tak na 5 minut odpočinout. Mezitím si rozehřejeme troubu na 220 stupňů a po odležení, do ní dáme bifteky ještě dodělat (asi na 4 minuty). Jak jsem pochopila, trouba může zachránit to, co se vám nepovedlo na pánvi. Jestliže se vám zdá maso stále krvavé, můžete ho v troubě dopéct do požadovaného stavu a konečný výsledek, přitom neztratí na kvalitě.

A co je to oranžové? To je kaše ze sladkých brambor – batátů. Oloupete je, patnáct minut vaříte a nakonec je rozšťoucháte s máslem. Jako příloha k maso je vynikající, já bych jí klidně mohla jíst i jen tak. Teď je batátová sezóna, tak si je zakupte a ochutnejte!

To je asi tak všechno o biftecích, zatím. Takže až se vám někdy dostane do ruky super hovězí nebo budete obdarováni pánvičkou jako já, nebojte se toho a pochutnejte si na biftecích v teple domova!:)

Rizoto a Moelleux

Nevíte, co vařit ve všední den? Dochází Vám inspirace? Dejte si italské rizoto! Od toho českého se liší hlavně a jedině rýží. Všechno ostatní do něj můžete dát podle své české chuti. Na italské rizoto používáme rýži tzv. kulatozrnou. U nás můžete zakoupit dva druhy, Arborio a Carnaroli. Tyto odrůdy rýže mají vysoký obsah škrobu, a tak při jejich vaření vznikne krásně krémovitá konzistence. Tuto special rýži seženete např. ve větších supermarketech nebo třeba v Marks&Spencer. Já vám nabízím recept s krevetami, ty ale můžete vyměnit za kousky kuřete, zeleninu nebo houby. Při přípravě doporučuji kvalitní bílé víno, trochu parmezánu (bez toho to není ono ) a pevnou ruku při míchání, je to docela makačka...:)

Italské rizoto s krevetami

Pro 4 osoby

30g másla

1 cibule/šalotka

320g rýže Arborio nebo Carnaroli

500 ml zeleninového vývaru

200 ml bílého vína

Špetka šafránu (nemusí být), sůl pepř

Loupané krevety (množství  nechávám na vlastním posouzení)

2 stroužky česneku

parmezán

Na másle orestujeme cibulku dosklovata, přidáme rýži a chvíli společně orestujeme. Poté zalíváme vývarem a vínem (doporučuj spojit v jednu tekutinu) vždy lehce nad okraj rýže. Poté, co se tekutina vypaří, opakujeme, dokud rýže není měkká. Uprostřed vaření osolíme, můžeme přidat trochu šafránu. Ryži musíme neustále míchat! Celý proces trvá cca 30 minut. Nakonec na olivovém oleji zprudka orestujeme krevety s česnekem a následně je přidáme do hotového rizota. Podáváme s parmezánem.

Fotogenický Moelleux

Jako bonus přidávám tzv. Moelleux au chocolat. Přiznávám se, že ani jako francouzštinář nevím, co to Moelleux přesně znamená, a proto prosím příslušné osoby o dovysvětlení...:) Je to velmi nenáročný dezert z čokolády, másla, vajec a mouky. Po upečení mu zůstane uvnitř to úžasné tekavé čokoládové srdíčko. Já jsem se nechala přemluvit a udělala jsem ho z mléčné čokolády, takže nemá typickou čokobarvu, ale i tak to bylo fajn...Nejvíc fajn ale bylo, jak se mi povedlo ho pěkně vyfotit!:)

A tady je video recept:

http://www.youtube.com/watch?v=ONXFD1O-fio

Romantické slávky

Pro nás obyvatele malebné české kotliny, odkojené bůčkem a svíčkovou, jsou slávky „těžká“ exotika. Takovéto podivnosti si většinou dopřáváme na dovolené ve Středomoří nebo v nějaké super drahé restauraci v centru Prahy. Já vám ale chci ukázat, že tuto specialitku si můžeme dopřát i my, kteří zrovna neobýváme rybářskou chatrč v Bretani.

Řekněme si, co že je ta slávka vlastně zač: Slávka jedlá je mořský mlž. Žije u pobřeží, zejména v Evropě a Severní Americe. Barva mušle je černá, hnědá, někdy i dofialova. Často na nich najdeme přilepené všelijaké fujtably z moře – řasy, koryše, jiné mušle atd. Maso slávek je pevné, svalnaté a má sytě oranžovou barvu. Tyto mušle jsou oblíbené nejen ve francouzské kuchyni, pevné místo mají také v belgické, španělské, holandské, portugalské gastronomii. Jenom v Evropě se za rok sní 100 tisíc tun těchto mušlí. A to je celkem dost...

A teď k fíglu, jak si slávky připravit v teple domova, levně, rychle a mnohdy chutněji než v restauraci.

K nákupu doporučuji Makro – zde máte totiž záruku , že mušle budou opravdu čerstvé. Balení 1,5 kg slávek, čerstvě vylovených z moře tu stojí kolem 70 ,-Kč, přičemž toto množství je pro dva hodně a pro tři tak akorát. Když si slávky přineseme domů (nemusím připomínat, že rychlá spotřeba je více než nutná), důkladně je kartáčkem očistíme od výše uvedených fujtajblů a písku. V tuto chvíli jsou všechny mušle zavřené, a pokud mezi nimi najdeme nějakou rozbitou či nakřáplou, raději jí zahoďme.

Nyní dáme slávky do velkého hrnce a do třičtvrtě objemu zalejeme stejným dílem vody a bíleho vína. Nezapomeňme na zlaté francouzské pravidlo, že vaříme se stejně kvalitním vínem, jaké pijeme k večeři. Krabicové tedy pro dnešek vynechte...:) Dále do hrnce přihodíme dvě nadrobno nakrájené šalotky, 2 snítky čerstvého rozmarýnu, stejně tak i tymiánu. Tyto ingredience dodají pokrmu nádhernou vůni. Vše přikryjeme pokličkou, počkáme, až tekutina přijde k varu a potom dalších 5 minut vaříme. Slávky jsou hotové, jsou-li otevřené. Ty, které tak neučinily, bez milosti vyhodíme. Mušle dáme stranou a začneme pracovat s vývarem, který nám zbyl. Necháme ho dostatečně probublat, varem o třetinu zredukujeme a poté přidáme asi 90 g másla. Po cca 2 minutách uvidíte, jak omáčka začíná krásně houstnout. V tento moment ji přelijete zase zpět ke slávkám. A je hotovo!

Tadááá!

Takové jídlo nepotřebuje žádné přílohy, stačí bageta a pár deci vína, co Vám zbylo po vaření.  Slávky si vychutnáte nejlépe ve vícero a je jedno, jestli s maminkou, partnerem/partnerkou nebo s kamarády.  Nebojte se jim proto tímto delikátním pokrmem ukázat, že se ve Vás skrývá romantická duše, která je ovšem neustále zmítána naprosto nezřízenou gastronomickou vášní!:)

Sushi na Libuši!

„Na Silvestra nevaříme!“ řekli jsme si již dlouho dopředu a zarezervovali stůl v nové asijské restauraci na Libuši. Výhodou tohoto podniku je, že tu můžete ochutnat asijskou kuchyni od Japonska po Indonésii. Nevíte, jestli máte chuť na nudle nebo radši na sushi? V této restauraci to není žádný problém, jelikož vám na jeden talíř naservírují obojí a ještě se salátkem narvrch. Také se vám určitě stalo, že jste vyrazili s přáteli nebo s rodinou na sushi a byla mezi vámi jedna černá ovce, která tento japonský poklad zrovna nemusí. Zde o takového typa nemusíte mít vůbec žádnou starost, jelikož si vybere ze široké škály polévek, závitků, nudlí, krevet a bůhví čeho ještě. Prostředí restaurace je velmi příjemné, je vidět, že podnik je zbrusu nový. A co je tu úplně nejlepší? Obsluha. Milé asijské slečny jsou přpraveny Vám splnit každé přání a ještě Vám nakonec jako pozornost přinesou lahvinku vychlazeného sektu. Můj vnitřní hlas mi říká, že pro nás „hůlkomilce“ se z této restaurace stane oblíbené místečko. A abych nezapomněla, ceny jsou tu více než solidní. Takže ať už jste zblízka či zdaleka, neváhejte a vyzkoušejte na vlastní kůži, co znamená „Asia Fusion“!

A co že jsme si vlastně dali?

Polévka je grunt, tím se řídíme nejen my, ale i celá Asie:

Pikantní kyselá polévka

Samozřejmě sushi:

Nigiri s tuňákem a lososem

A došlo i na Bento, kde máte všechno hezky pěkně pohromadě:

Bento s krevetami, nigiri a maki sushi

Pro malé strávníky (s velkým břichem ovšem):

Rýžové nudle s krevetkami

Sladká tečka byla jako z čínské pohádky:

Smažený banán, flambovaný před Vašima očima na likéru Cointreau

Vizitka:

Asia Restaurant Libuš

Meteorologická 987

Praha-4 Libuš

rezervace: 602 235 798

16 krajně důležitých gastronomických rad

Mnozí by očekávali, že jako první tu bude nějaký naprosto odzbrojující a fascinantní kulinářský výtvor. Ne tak docela. Rozhodla jsem se, že se s vámi podělím o pár zcela upřímně myšlených rad, které jsou pro Váš gastronomický život naprosto nepostradatelné. 

• Nekrájejte chilli papričky z vietnamské tržnice holýma rukama. Pokud taková nepřístojnost vznikne, nesahejte si do očí. Nikdy.

• Když rozmrazujete kuřecí maso, nezapomeňte ho z mikrovlnky vyndat. Pokud tak neučiníte do 24 hodin, bude k vám muset nastoupit deratizační četa.

• Zdá se vám, že se těsto vůbec, ale opravdu vůbec nepovedlo? Dejte si pár minut meditace, dvě pozice z jógy a zkuste to znovu.

• Šli jste do luxusní restaurace a nechutnalo vám? Nevadí, člověk by neměl lpět na materiální složce světa.

• Když vám napoprvé nezachutná kozí sýr, nezkoušejte to znovu. Některé věci se prostě nedají změnit.

• Ústřice nejsou dobré. Je to pouze působivá dekorace.

• Nekyne kvásek, nekyne? Zahoďte ho a udělejte něco jiného.

• Když vyndaváte pekáč z trouby vezměte si chňapku.

• Kečup v kombinaci s něčím jiným, než jsou hranolky z mekáče, je zlo.

• Pokud chcete ohromit hosty, nedělejte sushi. Je to mrcha proradná!

• Pokud jste žili 5 let v Japonsku, studovali u Tadayoshi Ebina a chcete ohromit hosty, udělejte sushi.

• Před dlouho čekávaným rendez-vous si nedávejte ani česnečku, ani utopence a pro jistotu ani pivní sýr.

• Pokud chcete nakoupit na dobrou večeři, Lidl 5 minut před zavíračkou není úplně „správná volba“, jak se praví v té milé reklamě.

• Přejte si k narozeninám něco jiného, než kurz vaření s Jirkou Babicou.

• Nevařte v plesových šatech, v bílém, ani v obleku. A nahatí taky ne, je to nebezpečné.

• A na závěr, vařte s láskou a jako by to mělo být naposled! :)