Fazole?

Šla jsem nakoupit a mé oko se pozastavilo nad čerstvými fazolovými lusky. Není sice ještě jejich sezóna, ale tak co, trochu jara nám neuškodí,ne? Samozřejmě jsem je vzala a to jsem ani pořádně nevěděla, co s nimi udělám. Nejvíc mi k fazolím sedí slanina a smetana, usoudila jsem tedy, že tato kombinace bude nanejvýš vhodná. Bylo mi ale jasné, že za „pouhé“ fazole ve smetaně doma medaili nedostanu, takže jsem do party přibrala ještě vepřovou panenku. A výsledek? Musím se pochválit, v číselné kombinatorice jsem byla velmi podprůměrná, zato v té chuťové! Ňam!

Fazolové lusky:

Fazole umyjeme a odkrojíme šťopky (tak tomu říkám já, vůbec nevím, jak se to píše:). Dáme je do vroucí vody a podusíme doměkka (opravdu to netrvá dlouho, tak pozor, aby se nerozvařili). Když jsou fazolky měkké, slijeme je, přidáme k nim 30% smetanu (1 kelímek) a opečenou slaninu a necháme probublat, aby se smetana trochu zredukovala a byla hustá. Nakonec přidáme jeden prolisovaný stroužek česneku, sůl a pepř.

Vepřová panenka:

Panenku nakrájíme na medailonky, opepříme, potřeme olejem a posypeme lístečky čerstvého tymiánu (může být i sušený). Na pánvi medailonky opečeme ze všech stran, než maso získá světle hnědo-zlatavou barvu. Nakonec maso přemístíme do pekáčku, přikryjeme alobalem a dáme ho ještě do trouby (8 minut, 200 stupňů). Před podáváním necháme chvíli odpočinout. Já solím až nakonec, tak nezapomeňte přidat ještě sůl!

Blesková akce

Dnes potěším všechny, kdo:        

 a) bydlí na koleji, v podnájmu, či v jiném stísněném prostoru.

 b) nestíhají.

 c) neradi vaří.

 d) oplývají všemi  výše uvedenými charakteristikami.

Je to jednoduché a strašně dobré! Spaghetti aglio, olio e peperoncino!

Simply clever

Dejte uvařit špagety. Na pánvi, na olivovém oleji opečte chilli papričky. Vyndejte je a odložte (odvážní, nechť si je pěkně spapají!).  Na zbylém oleji, který nyní získal pikantní příchuť chilli, orestujte cherry rajčata a česnek. Pozor, ať česnek nezhnědne – je potom hořký. Teď to celé přidejte ke špagetám a tradááá, večeře je hotová!

Voilà, Francouzská kuchyně!

Studio Olakala

Tak jsem se konečně dočkala a vyrazila jsem na kurz francouzské kuchyně do studia Olakala.  Jen co jsme vstoupila do menších přízemních prostor na Vinohradech, byla jsem překvapená, jak útulné a příjemné může takové kulinářské studio být. Očekávala jsem totiž nerez, konvektomaty a milion věcí, o kterých ani nevím, na co se používají.  Tato místnost ale vypadá jako kuchyň vaší babičky z Provence (fajn, žádnou nemáte, ale zkuste si to představit) – bílé dřevo, čisto a příjemně voňavo. Po celou dobu kurzu se vám budou věnovat tři osoby – pan šéfkuchař, pan sommeliér a paní na úklid (ta po vás uklízí veškeré odpady a myje nádobí, tzn. že bych jí uvítala i k sobě domů). Všichni jsou milí, usměvaví a je na nich vidět, že by se kvůli vám rozkrájeli na kousíčky. V kurzu nás bylo šest – dvě dámy přišly spolu, manželský pár, starší paní a já. Pracovali jsme ve dvojicích, takže já jsem byla přiřazena ke starší dámě. Nemyslete si ale nic špatného, bylo to spojení velmi výhodné! Paní uměla perfektně krájet cibuli a navíc si zapisovala každé kuchařovo slovo, takže neměla moc času vařit a mohla jsem tak všechno dělat já, cha cháá!

Pan Standa šavlí otevírá šampáňo

A teď už k vaření! Začali jsme francouzskou cibulačkou a výsledek byl naprosto vynikající – vše spočívalo ve správném dušení a restování cibule. Bylo to tak strašně dobré, že jsem to zapomněla vyfotit!  Sommeliér stále doléval víno a z nás se po chvíli stal velice družný kolektiv! Pokračovali jsme tedy s Quiche Lorraine. Ten vařím docela často, takže ani v postupu ani v chuti mně nic extra nepřekvapilo. Prostě klasický quiche.  Jako hlavní chod jsme vařili kachní prso s krémovou čočkou a calvadosovou omáčkou. Když jsem to četla poprvé, přiznám se, že mě to příliš nezaujalo. Kachnu moc nemusím, čočku taky ne a calvados jsem nikdy neochutnala, natož vařila. Můj skepticismus byl ale šmahem překonán. Francouzská kachna je totiž úplně jiná, než ta naše česká kačena (a to nemyslím zle!). Prsíčko je masité a má výbornou kůži, která když se opeče, je vskutku famózní. Čočku (směs červené a zelené čočky) jsme připravovali docela netradičním způsobem, uvařenou jsme ji totiž spojili s bílým vínem a vinným octem. Nakonec jsme do ní přidali máslo a parmezán – výsledkem bylo něco jako italské rizoto a bylo to úžasné. Jako dezert jsme vařili čokoládový fondán – takže zase mé oblíbené tekavé čoko srdce. K tomu jsme si udělali omáčku z višní a pan kuchař pro nás dokonce připravil ještě domácí smetanovou zmrzlinu. A nakonec jsme ochutnali ještě výběr sýrů s domácím chutney (datle, hrušky, cibule). Sýry miluju, ale v tuto chvíli už jsem byla tak přejedená a ovíněná, že jsem pouze decentně ochutnala a začala přemýšlet, jak že vlastně dojdu domů.

Čokoládový fondant s višňovou omáčkou a domácí zmrzlinou

No, co vám budu povídat, byla to bomba! Mám pocit, že tak dobré jídlo jsem snad nejedla v žádné restauraci.Všechny chutě jsme s pomocí kuchaře dotáhli do absolutní dokonalosti.  I když se mi cena kurzu zdála vysoká, musím říct, že ty peníze za to opravdu stojí. Suroviny, vína, pravé šampaňské, dokonalý servis, krásné prostředí…

Kachní prsíčka s krémovou čočkou, glazírovanými šalotkami a calvadosovou omáčkou

Já osobně, začínám šetřit na kurz další, protože toto byl skutečně zážitek nebeských rozměrů!:)

A vy pokud kurz dostanete jako dárek (od zlomyslné tchýně nebo vtipných kamarádů), nebojte se toho! Něco takového, jako jsem zažila já, se musí líbit úplně každému!

Marvellous Sunday Cheesecake

Nejsem zrovna na sladké, ale cheesecake mám ráda. A protože v rodině máme hned několik čokoholiků  v pokročilém stádiu závislosti, rozhodla jsem se, že ten klasik cheesecake okořením ještě trochou čokolády. Tento dezert není náročný, a přitom ho můžete předložit i vzácným hostům, kteří si dozajista pochutnají.  Všechny suroviny na cheesecake v pohodě seženete v každé samoobsluze. Tedy kromě vanilkového extraktu. Investici do této zázračné lahvičky vřele doporučuji! Přidává se po kapkách a dodá všem vašim dezertům příjemnou vanilkovou příchuť.

Takže já Vám přeji, abyste si na cheesecaku pochutnali a byli z něho unešení stejně jako já.  Mně totiž dneska, hošánek jeden, pěkně zvednul náladu!:)

 P.S. pro nekonzumenty sýra (a že jich znám dost): Cheesecake nemá se sýrem jako takovým nic moc společného, tak s chutí do něj!

Ingredience:

200g máslových sušenek

50 g másla

1 tabulka tmavé čokolády, trochu másla

600g tvarohového sýra (Lučina, Philadelphia)

150g cukru

2 vejce

2 lžíce hladké mouky

Pár kapek vanilkového extraktu

Nejdříve si připravíme podklad. Máslové sušenky rozdrtíme (já to dělám paličkou na maso:) a potom přidáme změklé máslo. Suroviny se spojí a my je přendáme do vymazané a vysypané dortové formy. Pěkně udusáme. Nyní si ve vodní lázni rozpustíme čokoládu s trochou másla (bude potom krémovější a to potřebujeme). Poté růčo nebo šlehačem šleháme sýr a cukr. Potom přidáme čokoládu, vejce, vanilkový extrakt a mouku. Znovu prošleháme. Nyní celou směs přelijeme do dortové formy na sušenkový korpus. Pečeme 45 – 60 minut na 150°C. Před podáváním doporučuji vychladit.

Bylo to maso...

Bojíte se doma dělat bifteky a raději na ně chodíte do restaurací? Já též, ale jelikož jsem dostala úžasnou grilovací pánev (Díky, babi!), tak mi nezbylo nic jiného, než překonat obavy, prohledat internet  a začít vařit.

Receptů, rad a tipů, jak udělat ty nejlepší bifteky na světě jsem našla spoustu. Nakonec jsem tedy spojila několikero poznatků a z toho vymyslela postup, jak to všechno spáchám.

Pečeme, pečeme...

Nejdřív jsem koupila maso. Nešlo zrovna o maso z argentinského dobytka, ale i tak jsem se s kvalitou celkem spokojila. Bifteky nejsou řízky, takže jsem je nenaklepávala. Místo toho jsem je po obvodu stáhla provázkem – jednak z estetického hlediska, budou hezky kulaté a pravidelné, a také z pečícího hlediska, neb se nám pěkně propečou. Potom jsem je opepřila, zakápla olivovým olejem a šoupla do ledničky asi tak na hodinu. Jak jsem se dočetla, tak největší zlo, které můžete biftekům udělat, je za 1. posolit je ještě před pečením a za 2. píchat do nich vidličkou. Takže to nedělejte...Obojí způsobuje, že z masa vyteče šťáva a fakt to potom nebude dobrý. Pokračujeme dál a ještě, něž začneme doopravdy vařit, je důležité si pořádně, opravdu hodně pořádně rozpálit pánev. Potom na ní teprve můžeme dát bifteky. Já jsem je pekla z každé strany 3 minuty a výsledek byl rare, saignant neboli krvavý. Samozřejmě záleží na výšce, stáří, druhu masa, ale já pro příště nechám bifteky na pánvi minuty čtyři. Tím ještě nekončíme, když biftečky vyndáme z pánve, necháme je tak na 5 minut odpočinout. Mezitím si rozehřejeme troubu na 220 stupňů a po odležení, do ní dáme bifteky ještě dodělat (asi na 4 minuty). Jak jsem pochopila, trouba může zachránit to, co se vám nepovedlo na pánvi. Jestliže se vám zdá maso stále krvavé, můžete ho v troubě dopéct do požadovaného stavu a konečný výsledek, přitom neztratí na kvalitě.

A co je to oranžové? To je kaše ze sladkých brambor – batátů. Oloupete je, patnáct minut vaříte a nakonec je rozšťoucháte s máslem. Jako příloha k maso je vynikající, já bych jí klidně mohla jíst i jen tak. Teď je batátová sezóna, tak si je zakupte a ochutnejte!

To je asi tak všechno o biftecích, zatím. Takže až se vám někdy dostane do ruky super hovězí nebo budete obdarováni pánvičkou jako já, nebojte se toho a pochutnejte si na biftecích v teple domova!:)

Rizoto a Moelleux

Nevíte, co vařit ve všední den? Dochází Vám inspirace? Dejte si italské rizoto! Od toho českého se liší hlavně a jedině rýží. Všechno ostatní do něj můžete dát podle své české chuti. Na italské rizoto používáme rýži tzv. kulatozrnou. U nás můžete zakoupit dva druhy, Arborio a Carnaroli. Tyto odrůdy rýže mají vysoký obsah škrobu, a tak při jejich vaření vznikne krásně krémovitá konzistence. Tuto special rýži seženete např. ve větších supermarketech nebo třeba v Marks&Spencer. Já vám nabízím recept s krevetami, ty ale můžete vyměnit za kousky kuřete, zeleninu nebo houby. Při přípravě doporučuji kvalitní bílé víno, trochu parmezánu (bez toho to není ono ) a pevnou ruku při míchání, je to docela makačka...:)

Italské rizoto s krevetami

Pro 4 osoby

30g másla

1 cibule/šalotka

320g rýže Arborio nebo Carnaroli

500 ml zeleninového vývaru

200 ml bílého vína

Špetka šafránu (nemusí být), sůl pepř

Loupané krevety (množství  nechávám na vlastním posouzení)

2 stroužky česneku

parmezán

Na másle orestujeme cibulku dosklovata, přidáme rýži a chvíli společně orestujeme. Poté zalíváme vývarem a vínem (doporučuj spojit v jednu tekutinu) vždy lehce nad okraj rýže. Poté, co se tekutina vypaří, opakujeme, dokud rýže není měkká. Uprostřed vaření osolíme, můžeme přidat trochu šafránu. Ryži musíme neustále míchat! Celý proces trvá cca 30 minut. Nakonec na olivovém oleji zprudka orestujeme krevety s česnekem a následně je přidáme do hotového rizota. Podáváme s parmezánem.

Fotogenický Moelleux

Jako bonus přidávám tzv. Moelleux au chocolat. Přiznávám se, že ani jako francouzštinář nevím, co to Moelleux přesně znamená, a proto prosím příslušné osoby o dovysvětlení...:) Je to velmi nenáročný dezert z čokolády, másla, vajec a mouky. Po upečení mu zůstane uvnitř to úžasné tekavé čokoládové srdíčko. Já jsem se nechala přemluvit a udělala jsem ho z mléčné čokolády, takže nemá typickou čokobarvu, ale i tak to bylo fajn...Nejvíc fajn ale bylo, jak se mi povedlo ho pěkně vyfotit!:)

A tady je video recept:

http://www.youtube.com/watch?v=ONXFD1O-fio

Romantické slávky

Pro nás obyvatele malebné české kotliny, odkojené bůčkem a svíčkovou, jsou slávky „těžká“ exotika. Takovéto podivnosti si většinou dopřáváme na dovolené ve Středomoří nebo v nějaké super drahé restauraci v centru Prahy. Já vám ale chci ukázat, že tuto specialitku si můžeme dopřát i my, kteří zrovna neobýváme rybářskou chatrč v Bretani.

Řekněme si, co že je ta slávka vlastně zač: Slávka jedlá je mořský mlž. Žije u pobřeží, zejména v Evropě a Severní Americe. Barva mušle je černá, hnědá, někdy i dofialova. Často na nich najdeme přilepené všelijaké fujtably z moře – řasy, koryše, jiné mušle atd. Maso slávek je pevné, svalnaté a má sytě oranžovou barvu. Tyto mušle jsou oblíbené nejen ve francouzské kuchyni, pevné místo mají také v belgické, španělské, holandské, portugalské gastronomii. Jenom v Evropě se za rok sní 100 tisíc tun těchto mušlí. A to je celkem dost...

A teď k fíglu, jak si slávky připravit v teple domova, levně, rychle a mnohdy chutněji než v restauraci.

K nákupu doporučuji Makro – zde máte totiž záruku , že mušle budou opravdu čerstvé. Balení 1,5 kg slávek, čerstvě vylovených z moře tu stojí kolem 70 ,-Kč, přičemž toto množství je pro dva hodně a pro tři tak akorát. Když si slávky přineseme domů (nemusím připomínat, že rychlá spotřeba je více než nutná), důkladně je kartáčkem očistíme od výše uvedených fujtajblů a písku. V tuto chvíli jsou všechny mušle zavřené, a pokud mezi nimi najdeme nějakou rozbitou či nakřáplou, raději jí zahoďme.

Nyní dáme slávky do velkého hrnce a do třičtvrtě objemu zalejeme stejným dílem vody a bíleho vína. Nezapomeňme na zlaté francouzské pravidlo, že vaříme se stejně kvalitním vínem, jaké pijeme k večeři. Krabicové tedy pro dnešek vynechte...:) Dále do hrnce přihodíme dvě nadrobno nakrájené šalotky, 2 snítky čerstvého rozmarýnu, stejně tak i tymiánu. Tyto ingredience dodají pokrmu nádhernou vůni. Vše přikryjeme pokličkou, počkáme, až tekutina přijde k varu a potom dalších 5 minut vaříme. Slávky jsou hotové, jsou-li otevřené. Ty, které tak neučinily, bez milosti vyhodíme. Mušle dáme stranou a začneme pracovat s vývarem, který nám zbyl. Necháme ho dostatečně probublat, varem o třetinu zredukujeme a poté přidáme asi 90 g másla. Po cca 2 minutách uvidíte, jak omáčka začíná krásně houstnout. V tento moment ji přelijete zase zpět ke slávkám. A je hotovo!

Tadááá!

Takové jídlo nepotřebuje žádné přílohy, stačí bageta a pár deci vína, co Vám zbylo po vaření.  Slávky si vychutnáte nejlépe ve vícero a je jedno, jestli s maminkou, partnerem/partnerkou nebo s kamarády.  Nebojte se jim proto tímto delikátním pokrmem ukázat, že se ve Vás skrývá romantická duše, která je ovšem neustále zmítána naprosto nezřízenou gastronomickou vášní!:)